Ranka, jeden z mnoha knižních názvů go, znamená ztrouchnivělé topůrko.
Někdy kolem roku 500 př. n. l. kdesi v hornaté oblasti Číny žil drevorubec Wang Č'. Jednoho dne zašel hluboko do hor hledat dříví na topení a narazil na dva chlapce hrající go. Protože Wang sám byl dychtivý hráč go, nemohl odolat pokušení sledovat hru. Chlapci nic nenamítali a dokonce mu dali chutné voňavé datle, takže nepocítil hlad ani žízeň. Sledoval hru a upadl do transu. Když se náhle probral, chlapci byli pryč. Domníval se, že partii sledoval jen několik hodin. Při vstávání se chtěl opřít o topůrko své sekyry, ale to se zlomilo. Topůrko bylo ztrouchnivělé a sekyra rezavá. Rozhlédl se kolem. Oba chlapci tajemně zmizeli. Zmateně kráčel zpět do vesnice, ale nikoho tam nepoznal. S hrůzou zjistil, že jeho dům je v rozvalinách, rodina nikde. Zoufale se obrátil na kolemjdoucího: „Co se stalo s Wangovou rodinou?“ Otázaný nic nevěděl, ale vzpomněl si, že slyšel starý příběh. Je to již sedm generací, co jistý předek Wangů odešel do hor a už se nikdy více nevrátil. Jeho rodina se pak rozptýlila po celém světě.
Existuje jiná čínská pověst nazvaná Zain, což lze přeložit jako „sedět v meditaci". Kanro, potulný věštec ze školy Eki ve starověké Číně potkal venkovského chlapce, který pracoval na poli, a hluboce vzdychl. Chlapec se jej zeptal, proč vzdychá. „Protože zemřeš dříve než dosáhneš věku dvaceti let.“ odpověděl. Chlapec se polekal a běžel doma říci svému otci, co mu starý muž předpověděl. Otec dostihl Kanra na silnici a prosil jej o pomoc. „Je to rozhodnutí nebes,“ řekl Kanro, „nemohu je změnit.“ Zoufalý otec se nechtěl vzdát a nechat jej odejít. Kanro měl s otcem soucit a nakonec povolil. „Dobrá, aspoň to zkusím. Budeš potřebovat velký sud rýžového vína a velký kus sušené zvěřiny.“ Pak Kanro chlapci vysvětlil, jak najde dva staré muže, kteří hrají go pod moruší. „Vezmi víno a zvěřinu a nabídni jim. Nesmíš však říci ani slovo. Jen nalévej víno a krájej maso.“ Muži byli tak silně soustředěni a tak pohlceni hrou, že si ani nevšimli chlapce, který je obsluhoval. Když partie skončila, řekl jeden druhému: „Ach, bezděčně jsme mu vypili víno a snědli zvěřinu. Musímo mu zaplatit.“ „Jak se ti můžeme odvděčit?“ zeptal se chlapce ten druhý. Chlapec samozřejmě požádal o delší život. Ten, který seděl na severu, se zeptal muže na jihu, jaký osud ubohému chlapci nebesa připravila. „Jen devatenáct let je mu vyměřeno“ odpověděl muž na jihu. Ten na severu číslice prohodil a řekl šťastnému chlapci: „Hleď, nyní máš 91 let života.“ Jedním z hráčů byla Severní hvězda, která má na starosti smrt, druhým byla Jižní hvězda zodpovědná za narození.
Představa nadlidských bytostí — nesmrtelných v taoistickém způsobu vyjádření — hrajících go, ponořených do meditací, oddělených od světa obyčejných smrtelníků, je velmi silná a přitažlivá. Tento motiv dává go hluboký význam a v různých podobách se často objevuje v asijském folklóru.
Ukázka z knihy:
MIURA, Jasujuki. Go: fascinující hra : asijský model obchodní strategie.
Plzeň: Perseus, 1996. ISBN 80-86030-12-1.
Žádné komentáře:
Okomentovat